Staňte se pány svého času!
Ovládnout můžeme hodně věcí, ale čas ze všech nejhůře, nelze ho totiž přesvědčit k žádnému kompromisu. Neplýtvejme tedy energií a nesnažme se ho zastavit či zpomalit, nic z toho nebude. Můžeme se ale pokusit o to, abychom měli času přesně tolik, kolik potřebujeme. Abychom si ho reálně udělali.
Žijeme v době, kdy není čas de facto na nic. Už ráno se probouzíme s přesvědčením, že nestihneme ani polovinu toho, co bychom měli, anebo aspoň chtěli. Automaticky se začneme cítit v časové tísni, a tudíž ve stresu. Když jsme ve stresu, nemůže se náš mozek soustředit na nic jiného, než právě na ten svíravý pocit v žaludku a přetlak v hlavě. Naše tělo se automaticky snaží nepříjemného pocitu zbavit, a proto nás neustále upozorňuje, abychom s tím něco udělali.
V čem je hlavní problém?
V tom nátlaku se nedokážeme soustředit na nic jiného než na stres. Prvním krokem je tedy přesvědčit sebe sama, že jsme v pohodě a máme čas přesně na to, na co potřebujeme. Můžeme k tomu využít afirmace, tedy pozitivní tvrzení, kterým nahradíme negativní klišé: „Nic nestíhám.“ Podle vědců stačí 21 dní k tomu, aby si naše podvědomí zafixovalo jistý vzorec chování, který budeme po tu dobu každý den naplňovat. Pokud si tedy „vsugerujeme“, že máme dostatek času, přestaneme být nervózní, že nestihneme to, co jsme vlastně ještě ani nezačali dělat.
Svůj čas nedokážeme správně rozložit, pokud se necháme zavalit tolika povinnostmi, že nebudeme vědět, kam dřív skočit. Život nám pochopitelně nepřiděluje úkoly postupně. Proto nezbývá, než se na věc podívat realističtěji a posoudit, jestli se v průběhu roku musíme naučit čínsky i francouzsky, nebo zda bychom jeden z jazyků mohli nechat na příští rok. Nejefektivnější je udělat si seznam všech úkolů a povinností a roztřídit je na ty, které jsou opravdu naší prioritou, a které můžeme přesunout na později. K logickému určení, co je pro nás prioritou, když si sami nejsme úplně jistí, poslouží i myšlenkové mapy.
Otázka ceny a hodnoty (nejen) v obchodním vztahu
Hromadu času ztrácíme tím, že přesouváme úkoly a povinnosti, které jsou pro nás nepříjemné, a nechce se nám je dělat. Snažíme se sami sobě zdůvodnit a ospravedlnit, proč je ještě odložit – ach ta prokrastinace. Proto je nejlepší začít s tou nejmíň „hezkou“ věcí jako první. Ušetříme tak svůj mozek vymýšlení různých výmluv a výrazně nám to zvedne sebevědomí. Pocit uspokojení a většího klidu dosáhneme už v okamžiku, kdy úkol začneme dělat.
Pro to, abychom byli opravdu efektivní, je nanejvýš důležitý náš psychický stav. To, jak jsme psychicky „v pohodě“, se odráží na naší schopnosti náš den (život) si naplánovat a vše realizovat. Tvrdá dřina je sice klíčem k úspěchu, ale abychom mohli tvrdě pracovat, musíme se cítit motivováni. S motivací je to stejné jako s fyzickým cvičením, je nutné ho provádět pravidelně, aby mělo nějaký smysl.
Nebojme se pochválit. Každý den večer, když se postavíme před zrcadlo, přidejme si ke své afirmaci „mám tolik času, kolik potřebuji“ i pochvalu. Pokud se nepochválíme sami, nikdo to za nás neudělá. Jen my vidíme, kolik toho reálně za den stihneme, dokážeme zhodnotit veškeré to úsilí. Pochvalme se za každou činnost, za každý úkol, který jsme splnili. Je to velmi důležité. Jako s malým dítětem. Když ho za něco pochválíme, bude to dělat znovu a s nadšením. A pokud něco děláme s nadšením, děláme to dobře a rychleji, než kdybychom se do toho s nechutí nutili.
Abychom svůj čas lépe a efektivněji uchopili, je dobré přidat si do svého denního rozvrhu jeden úkol, který je sice potřeba splnit, ale zároveň nám udělá radost. Může to být cokoliv, třeba návštěva prarodičů, které jsme už dlouho neviděli, nebo káva s kamarádkou, která si potřebuje popovídat.
K ovládnutí a efektivnímu využití svého času nepotřebujeme příručky, ale především psychickou pohodu, logické zvážení věcí a pozitivní přístup. Protože ne nadarmo se říká, že s úsměvem jde všechno lépe.