Partnera těžko změníte, ale můžete ho k tomu inspirovat

Lidé se nezmění proto, že vám na nich záleží, ale tehdy, když jim záleží na vás, resp. na sobě – je-li pro ně váš vztah natolik důležitý, že o něj nechtějí přijít. Jen tehdy se dokážou zamyslet nad svým chováním vůči vám, jestli kvůli němu neztrácejí vás.

Pokud je člověku lhostejné, že vás ztrácí, nevšímá si vaší nepřítomnosti, nebo ji dokonce vítá, je šance přimět ho ke změně chování menší, ale pořád existuje. Musíte však brát v úvahu, že nikdy nezměníte člověka, který ve svém jednání nespatřuje chybu či problém, nevidí příčinnou souvislost mezi ním a možnou ztrátou.

Změny lze docílit v pěti postupných krocích

Krok 1: Snažte se zjistit, co je příčinou neochoty ke změně

Psychologicky řečeno, každý máme svůj vzorec chování. Je to ale živý organismus, rozhodně nic neměnného. Náš charakter, naše návyky i naše osobnost se mění den co den pod vlivem ztrát, zmoudření a zkušeností, učíme se od okolí, přijímáme nové podněty, přehodnocujeme, zvažujeme, co je pro nás výhodnější … Sami jsme součástí změny, vývoje a procesu růstu.

Nikdo nechce být nešťastný, dlouhodobě odvržený či opuštěný, cítit se osamělý. Nikdo neprohrává rád. Všichni přirozeně chceme jít za větším štěstím, cítit se lépe. Hluboko v sobě máme jiskru, která nás pohání k hlavnímu cíli – být spokojení.

Ale je v tom háček. Neradi si připouštíme chybu. Špatně ji snášíme. Mnohdy je snazší ji nepřiznat a raději svým egem rozbít vztah. Uveďme příklad. Když se přítel bude každý večer vracet pozdě domů opilý nebo nepřijde vůbec, může v tom být mnohem víc než pouhá „nezralost“. Pokud na něho bude žena naléhat, ať se vzpamatuje a změní, nebo ho opustí, může se stát, že tento vztah raději rozbije.

Ženina chyba spočívala v tom, že nezkoumala a nevěděla, kvůli čemu to její přítel dělá a proč nehodlá svůj sebezničující přístup změnit. Mnohem účinnější by bylo, zeptat se ho, co ho nutí tolik pít: dělá to proto, aby si „provětral hlavu“, ulevil si od úzkosti nebo starostí, vyhnul se nějako odpovědnosti?

Nejlepším řešením je snaha o porozumění příčinám, které partnera nutí tohle dělat. Potom je cesta ke změně daleko jednodušší. Ještě jeden příklad. Pár ve středním věku. Muž zničehonic začal ponižovat svou partnerku. Ačkoli byla půvabná, osočoval ji, že není. Odmítal s ní spát. Kritizoval její vrásky. Napadal její postavu. Tvrdil jí, že se o něj zajímá kolegyně a že asi bude nevěrný. Žena byla zoufalá. Měla silně zničené sebevědomí. Bylo to paradoxní – krásná žena, která si ale připadala odporná.

Ukázalo se, že muž si je naopak vědom krásy své ženy, a o to víc se bojí, že by ho mohla opustit s někým mladším. To on měl zdevastované sebevědomí. Aby nebyl opuštěn, ničil svou ženu. Aby byla vděčná za to, že má jeho, stala se na něm závislou a přestala věřit, že je krásná.

Krok 2: Buďte trpěliví a raďte obezřetně

Pokud tušíte či dokonce víte, proč partner nechce změnit a umíněně opakuje to, co vám vadí, nechte ho nějakou dobu na pokoji, aby byly vidět důsledky jeho jednání. Ani dobře míněná rada nemusí vést ke změně chování člověka. Zvlášť pokud vyzní víc jako odsudek nebo kritika a partnera spíš posílí v odhodlání pokračovat v dosavadním jednání.

Každý má v sobě něco jako nádobu trpělivosti. I když je třeba žena ve zničujícím vztahu, kde dostává od muže kapky ona i její dítě, neodhodlá se odejít, dokud její trpělivost skutečně nepřeteče. Necítí-li se člověk subjektivně dostatečně zraněn, ve vztahu zůstává, nebo se po odchodu prosebně vrací. Jakmile však nádoba trpělivosti přeteče, neudrží ho ve vztahu nic, i kdybychom ho tisíckrát přesvědčovali, aby zůstal.

Proto není tak důležité, co druhým říkáte. Jste totiž jen vysílač, a aby vám rozuměl, to záleží na naladění jeho přijímače. Pokud vnímá vaše slova negativně, jako zásah do své svobody, pak pro něj vždy budou odsuzující nebo kritizující, ač jste to tak nemysleli. Cílem dobré rady totiž není člověka přesvědčit, ale přimět ho přemýšlet o sobě.

Když si uvědomí, co jeho jednání způsobuje, může se dobrat nejen důsledku, ale i příčiny svých problémů.

Jestliže váš partner slyší o skutečné příčině a uvědomuje si ji, byť to navenek ještě nepřizná, je pro něho mnohem těžší této pravdě odporovat, protože zná její jádro, identifikoval opravdový problém. Pochopí, že další noc v hospodě či další ponižování druhého tohle nevyřeší. Že problém je jinde a je nutné ho hledat.

Krok 3: Modelujte chování, které si přejete

Je velký rozdíl mezi tím, dát partnerovi radu, a nastavit mu zrcadlo. To druhé znamená ukázat mu:
- že jeho problém jde vyřešit,
- že existuje někdo, kdo to už dokázal,
- jak je pozadu, když svůj problém neřeší.

Psychologie tomu také říká přimět člověka ke změně inspirací. Někdo to řeší tím, že jakoby mimoděk vypráví o kamarádovi/kamarádce, jehož partner stejný problém překonal. Případně jak odlišně se chová jiný partner v jiném vztahu. Neměla by to ale být přímá výtka nebo porovnání. To už by si měl partner dovodit ve své hlavě.

Tři zásady účinné modelace:

1. Jde o naznačování (ukazování), ne o výslovné osočení. Partner musí přijít sám na to, že by se měl chovat odlišně.

2. Musí působit pozitivně, ne negativně: „Podívej, čím (dobrým) bys mohl začít!“, nikoli: „Proč to (špatné) pořád děláš?“

3. Jde o zrcadlení. Všichni máme v mozku takzvané zrcadlové neurony, které nás nutí, a to i podvědomě, napodobovat druhé, třeba v jejich mimice nebo gestech. Právě díky nim se tak rádi okamžitě srovnáváme. Nepoužijeme-li žádný třetí příklad (osobu mimo náš vztah), ale rozhodneme-li se sami dávat partnerovi pozitivní příklad, bude pomalu přejímat chování, které vidí u nás. Příklady táhnou.

Krok 4: Nastavte si vlastní meze

Akceptovat destruktivní chování partnera není nejlepší způsob, jak se postarat o sebe, o vztah, popřípadě o děti. Pokud cítíte skutečné poškozování – fyzické nebo emoční – musíte si nastavit meze. Přestat akceptovat jisté chování, resp. dát najevo, že tady už byla hranice překročena.

Pokud vám vadí, že partner za volantem jede příliš rychle, většinou nestačí říct: „Nejezdi tak rychle!“ Musíte upřesnit, co je pro vás „příliš rychle“ a zda to platí, jen když s ním sedíte v autě, nebo kdykoli, na dálnici, na okreskách, v horských serpentinách – kde jsou meze? A také si dejte pozor, abyste nastavovali hranice pouze u toho, na čem opravdu záleží. Pamatujte, že mezi těmito pomyslnými čarami se může váš vztah stát opravdu partnerským, ale také na nich ztroskotat.

Krok 5: Buďte ochotni měnit i sebe sama

Neochotu přiznat svou chybu a změnit i sebe sama, řeší většina partnerů ping-pongem – snaží se přehodit míč na druhou stranu: „Ty se také neměníš, pokud jde o …“

estliže chcete přimět druhé, aby se změnili, musíte počítat s tím, že i oni mohou chtít totéž po vás. Nic neučiní partnera odhodlanějším změnit se, než když uvidí vás, jak přijímáte nějakou novou životní výzvu: začnete se učit nový jazyk, změníte styl oblékání, více dbáte o svou životosprávu, změníte práci, image a postoj k životu. A pokud víte o něčem, co vašeho partnera oprávněně štve, změňte to

Ještě jeden příklad ze života. Žena, která si přála v mnoha ohledech změnit svého manžela, začala zdánlivou maličkostí – cvičením. Denně měl na očích její úsilí, provokovala ho svými dílčími úspěchy. A skutečně dosáhla svého. Stala se mu inspirací a také podporou. Nakonec sám přišel s tím, že ji obdivuje a že se rozhodl také začít s pozitivními změnami.

Ve vztahu jste si oba rovni. Nežádejte po partnerovi, aby něco změnil, pokud sami postrádáte ochotu současně změnit cokoli u sebe.

Kromě výše uvedených pěti možností, jak toho dosáhnout, jistě existují i mnohé další.

Je pravda, že nemůžeme změnit jiného, že se on musí změnit sám. To ale neznamená, že bychom ho k tomu nemohli inspirovat.

Někdy Váš partner potřebuje lekci, aby si uvědomil, že má skvělou ženu a už ji nikdy neublížil!