Za to, jací jsme, prý může náš bůh

Také se občas trápíte otázkou, proč jste právě takoví, jací jste? Je rozhodně zajímavé a užitečné podívat se na naše vnímání světa, prožívání a chování skrze hodnoty, které jsou pro nás nejdůležitější, a autority, k nimž se vztahujeme. Z přemýšlení a povídání o těchto věcech se můžeme o sobě dozvědět víc než ze zkoumání vlastní historie.

U jednoho stolu se potkala poněkud nesourodá společnost – dva muži, dvě ženy a psycholožka. Jeden se ptá psycholožky:
„Proč se pořád nemůžu usadit a neudržím korunu? Proč jsem takový, jaký jsem?“
„To by mě taky zajímalo,“ přidala se mladá žena, „já naopak všechno plánuji, nemám ráda nejistotu.“
Druhý muž se usmál a povídá:
„Psychologové o tom nic nevědí. Myslí si, že je na vině dětství nebo geny, přitom záleží na něčem úplně jiném. Na tom, jaký je váš bůh. Čemu věříte, co uctíváte, před čím se klaníte, co milujete i nenávidíte.“

Následovala dost neobvyklá debata. Vyplynulo z ní, že to, jaké uctíváme „bohy“ – hodnoty, výrazně ovlivňuje náš život, každý svým specifickým způsobem.

Jak najít opěrný bod

Pokusme se tedy o shrnutí pohledů několika různých lidí, z nichž někteří se mají dobře, jiní prožívají náročné životní období, a někdo má dokonce pocit, že je celý jeho život naruby.

55letý bohatý muž

Podle svých slov má vše, na co si vzpomene – kromě pocitu štěstí, naplněnosti: „Byli jsme chudí, všechno jsem si odmakal. Ve třiceti letech jsem zkolaboval z přepracování, teď už tolik pracovat nemusím, můžu si užívat – ale nebaví mě to. Můžu mít, na co si vzpomenu, ale šťastný nejsem.“ Vysoké sebevědomí, pocity prázdnoty, nedůvěra k druhým…

Dvacetiletá slečna

Už pět let každou vteřinu sleduje své tělesné proporce, kolik váží a co jí. Je posedlá zdravou stravou, má podváhu a o kaloriích ví vše: „Vím, že to přeháním, ale nemůžu si pomoci. V dětství jsem dělala atletiku, pak krasobruslení, teď už na sport nemám sílu. Snažím se cvičit, abych zůstala v kondici…“

Asi 40letá svobodná žena

„Zatím jsem se nedozvěděla, proč mám takovou smůlu na chlapy a vůbec na lidi. Všichni mě nakonec jen zneužívají – partneři se nechávají živit, kolegové po mně stále něco chtějí, kamarádi si říkají o pomoc…“

Muž středního věku

Otec tří dcer, ve velmi dobré kondici. Majitel stavební firmy, v práci spíše spokojený, jen s dospívajícími potomky má kříž: „Všechny dcery jsou šikovné, nadané, a svéhlavé. Kdyby mě poslouchaly, měly by lepší známky ve škole, líp by jim to šlo ve sportu. Já vím, co je pro ně dobré, ale ony tomu nechtějí rozumět.“

Žebříček našich hodnot

Žebříček našich hodnotJsou to čtyři různorodé životní příběhy se svými „bohy“. Zkusme si je tedy představit v náhodném pořadí. Jejich postavení na piedestalu hodnot si může udělat každý sám.

Obchodník s láskou

Bůh, který nikdy nezažil bezpodmínečnou lásku, touží být milován, ale nevěří lidem. „Musejí mě potřebovat, aby si mě cenili.“

Mocný samotář

Bůh, který je zvyklý spoléhat se jen sám na sebe. Jeho vlastní hodnota stoupá s mírou vlivu, který lze vyčíslit penězi. „Peníze mi dávají moc, ale berou mi blízkost s jinými a klid.“

Velký šéf

Bůh přísný na sebe i na druhé, hodnotící, kontrolující a frustrovaný. Svět funguje, jak má, když se nechá řídit jeho představami. „Je tak únavné mít pořád pravdu…“

Laskavý přítel

Bůh, který touží po harmonii, má pochopení pro slabost druhých a také vlastní chyby si dokáže odpouštět. Umí být kritický, ale také nápomocný. „Když se mi nedaří, učím se něčemu novému.“

Neklidné dítě

Bůh, který chce všechno hned. Je netrpělivý, protože příležitosti rychle mizí. Má často chuť jít do nového, ze strachu, že něco důležitého promešká. „Zvědavost, nespokojenost – to je můj motor.“

Hledač jistot

Bůh, který potřebuje mít svět čitelný a předpověditelný. Chce být připraven nejlépe na vše, co přijde. Je preventista, bůh pořádku. „Lidé potřebují pravidla a jistotu.“

Podívat se na náš život z pohledu hodnot, kterým věříme, a hlavně kterými se řídíme, byť nám to často nepřináší štěstí, dává šanci poznat, co nám v životě dlouhodobě chybí a co bychom potřebovali. Nejde jen o hodnoty, ale o potřeby, stereotypy, předsudky.

Svého boha může mít i generace, subkultura nebo celá společnost. Při jeho zkoumání se ale vystavujeme riziku velkého zobecňování, ignorování individuálních rozdílů a pokřiveného hodnocení skutečnosti podle vlastních představ.

Zkusme občas popřemýšlet, jaký je náš bůh, Zda je přítel, který nás podpoří, když jsme v nesnázích, nebo zkritizuje a obviní. Vnímá svět jako bezpečné místo, závodiště nebo třeba velehory? A jaké má vztahy s lidmi, čemu věří, čeho se bojí.