Být či nebýt nevěrní – rozhodnutí je na nás

Být či nebýt nevěrní – rozhodnutí je na nás

S nevěrou v partnerských vztazích se setkáváme snad všude – ve svém okolí, ve filmech, v televizi, na internetu, v časopisech. Je to věčné (i vděčné) a složité téma, které není nikdy zcela jasné a černobílé, za každým se skrývá jedinečný příběh. Kolik nevěr, tolik příběhů. Vytváříme si je sami, a také za ně neseme odpovědnost. Potenciál nevěry je v každém z nás.


A média nám v tom nedělají dobrou službu. Pokud se totiž něco nežádoucího stále dokola omílá, lidé to začnou podvědomě považovat za přípustné a nakonec se to v nich nenápadně ukotvuje jako normální. Příklady táhnou. Škoda, že se víc nepíše a netočí o věrnosti, asi to není cool. Někdy také podléháme svému okolí, takže se někdo, kdo je v podstatě věrný typ, může uchýlit k nevěře, jen aby nebyl bílou ovcí mezi černými.

Nevěra je otázkou volby

Prostě, můžeme si vybrat, zda budeme ve vztahu věrní či nevěrní. Velkou roli v tom hrají naše vnitřní hodnoty a nastavení. Pokud je pro nás věrnost jednou z důležitých priorit, pak je pravděpodobnost, že budeme věrní, daleko větší, ať se kolem nás děje cokoli. Můžeme potkávat zajímavé a přitažlivé protějšky, může nás leccos napadnout, ale přesto hranici nepřekročíme. Vždyť z někoho, kdo by mohl být potenciálním milencem, může být i přítel, s nímž nám přátelství vydrží déle než milenecký vztah.

A že se nevěře nelze vyhnout? Lze. Člověk není ovládán jen pudy (nejde-li o patologii). Pokud to o sobě někdo tvrdí, tak si to tak vnitřně nastavil a hraje podle scénáře, který si sám vytvořil.

Odpustit? Oplácet? Zvyknout si?

Na naši věrnost či nevěrnost mají vliv i životní zkušenosti. Někdo může „ujet“ jednou nebo na určité období, vždy je však na něm, kam až zajde. Jeden skrze zkušenosti s nevěrou dospěje k věrnosti, ale jiný může kráčet opačným směrem. V každém případě naše zkušenosti ovlivňují naše rozhodnutí, přijímáme je neustále a nevěra je jen situací, pro kterou jsme se rozhodli.

Lidé jsou v podstatě věrní, nebo aspoň chtějí být. Jen těžko asi někdo vstupuje do vztahu s tím, že bude nevěrný a jeho partner také. Vztahy mohou zevšednět a mohou přijít nejrůznější trable, které pak ovlivňují sex nebo tam mohou i vzniknout. Pak je na partnerech, zda jsou schopni problémy společně řešit, nebo radši utečou do „bezproblémové“ náruče někoho jiného. Člověk vždy najde důvody, kterými si nevěru ospravedlní. Pokud se však pro ni rozhodne, bere na sebe i důsledky, které může přinést.

V každém případě bychom si ale měli uvědomovat, že nevěra je vlastně život ve lži. Může nám přinést nejrůznější zážitky, ale pořád se účastníme lži. Ať už se týká nás samých, nebo jsme svědky nevěry někoho jiného.

Nevěra není jen záležitostí milostného trojúhelníku nebo víceúhelníku. Většinou jsou do ní zapojeni i přátelé, kteří o ní vědí. Být v roli, kdy o něčem víme, a dělat, jako že o tom nevíme, není nic příjemného. V tu chvíli se cítíme jako podvodníci, jako součást nečestné hry jiných.

Všichni prožíváme neopakovatelný příběh, který nezažije nikdo jiný. Může být nevěrami protkaný, nebo nás zcela minou. Nevěru lze odpustit, i když to není snadné, ale lze si na ni také zvyknout, či ji dokonce oplácet nevěrou. Můžeme ve vztahu zůstat, nebo se rozejít, rozvést, na vztahy zanevřít.

Každý má právo na své rozhodnutí. Nejlépe je však vytvářet vztahy, v kterých nebudeme zažívat a způsobovat bolest, jež z nevěry pramení. Nicméně někdy nás právě taková zkušenost může lidsky obohatit a prohloubit naše pochopení sebe, druhých a života vůbec.