Jak to zařídit, aby lidé dělali víc, než musejí

Každý člověk je originální. Má unikátní mozek a svérázný pohled na věc. Často dokáže vymyslet to, co jiné nenapadne. A víc hlav víc ví. Ačkoli lidé myslí podobně, myslí vždy jinak. Co o tom soudíš ty? Který podřízený by neměl tuto otázku nadřízeného rád? Nejde však jen o to zjistit, co si kdo myslí. Motivující už je, že se o váš názor někdo z vedení zajímá, že ho respektuje, i když konečné rozhodnutí bude vždy na něm.

Důvěra je někdy lepší než odměna nebo zvýšení platu

Důvěra nadřízeného má dvě strany mince. Jedna její strana podřízeného těší, druhá ho zároveň zavazuje. Nadřízeného, který nám důvěřuje, obvykle nechceme jen tak zklamat a snažíme se, abychom získané pověsti dostáli. Když prostě dáme člověku najevo, že mu věříme a spoléháme na jeho kvality, pak se tím, komu stojí za to věřit a na koho lze spoléhat, skutečně stane.

Povzbuzení je často účinnější než kritika neúspěchu

Každý podřízený ví, co má podle zaměstnanecké smlouvy dělat. Vedle toho však potřebuje nablízku někoho, kdo při něm stojí nebo kdo ho dokáže podržet, když napoprvé selže a napodruhé si už tolik nevěří.

Většina úspěchu tkví v hlavě. Než se o něco pokusíme, musíme nejdřív uvěřit, že to dokážeme. Nakolik jsme schopni udržet výkony, nebo dokonce dosahovat stále vyšších cílů, o tom rozhoduje sebedůvěra. A neměli bychom to chápat jako povinnost, nýbrž jako svou příležitost.

Důležitější než viníka potrestat je jeho chybu napravit

Pomůže to firmě, stejně jako chybujícímu zaměstnanci. Nikdo nepotřebuje zdrcené a do sebe uzavřené podřízené. Člověk, který se užírá pro svou chybu, není schopen soustředit se na konstruktivní práci. Je jako vyřazený ze hry a jeho tým hraje oslabený.

Chybovat je lidské, nikdo nejsme dokonalý

Pranýřovat, ponižovat a bavit se na účet toho, kdo udělal chybu, je kontraproduktivní, nedopusťme to. Dejme místo toho najevo pochopení s dovětkem, že mýlit se může každý a že není podstatné, kdo chyboval, ale jak se k tomu postaví on i tým. První by se měl poučit, a druhý povzbudit.

Pokud jsme na podřízené hrdí, netajme to před nimi

Slova „jsem na vás hrdý“ mají magickou sílu. Naznačují, že si nadřízení jsou schopni všimnout nejen našich nedostatků, ale i pokroku. Že dokážou zaznamenat a ocenit posun k lepšímu. Tak se vytváří loajalita.

„Omlouvám se“ je něco, čeho se nadřízený nesmí bát

Nadřízení se často bojí omluvit. Myslí si, že to sníží jejich vážnost. Šéf je přece neomylný. Jak by před týmem vypadal? Přiznat chybu je těžké pro ego, hlavně pro chlapské. Je to ale také očistné. Pokud jsme řekli nebo udělali něco, co druhé poškodilo, najděme k tomu odvahu a sílu.

Autoritu nadřízeného netvoří silná slova, ale chování
Skutečný lídr dokáže lidi strhnout k lepším výkonům i bez nátlaku a peněz (pokut, nebo odměn). Velká část zaměstnanců neslyší poděkování za práci, kterou vykonali. I proto často nedělají nic navíc. „Děkuji“ je přitom tak krásné slovo.

Mnoho neúspěšných manažerů je zakleto do své dokonalosti

Neumějí delegovat práci. Domnívají se, že nikdo neudělá nic tak jako oni. Mají pravdu, protože nikdo jiný nemůže udělat práci stejně. Nicméně může ji udělat lépe. Zbytečně tak přicházejí o šikovné zaměstnance, kteří čekají na příležitost dokázat, že umějí čelit výzvám a je na ně spolehnutí.

Lidem je nutné být k dispozici, když něco potřebují

Zaměstnanci jsou cennější než věcný inventář, mobiliář, duševní vlastnictví, logo i hotovost v bance. Proto je nutné se o ně starat. Mimo jiné být jim k dispozici, když něco důležitého potřebují. A i když podřízený nic nepotřebuje, šéfovu nabídku pomoci si pamatuje a oceňuje.

Pouhé peníze nedělají člověka šťastným a naplněným

Šťastným a naplněným dělá člověka především možnost a schopnost co nejsmysluplněji využít čas. Čas je mnohem vzácnější komodita než peníze; nelze ho nikde ukrást, zpronevěřit, vyreklamovat. Nic vzácnějšího než svůj čas si navzájem dát nemůžeme.

Nikdy to není o nadřízeném a podřízeném, ale o obchodním partnerství a spolupráci se společnou vizí...