Je lepší udělat šest špatných pokusů o vztah než žádný. A v byznysu? To platí také...

Iluze vedou často k nevyhnutelným a neočekávaným dramatickým událostem. Platí to i o vztazích. K tragice života, a tedy i vztahů, patří také pohromy vycházející z nevědomosti. Iluze „šťastného páru“ splňuje všechny podmínky nečekaných zvratů a někdy i velmi nevraživých vztahových konců.

Kánon vztahového štěstí

Není tak těžké se programově naladit na tuto masově rozšířenou iluzi. Stačí víra v jednotlivá přesvědčení, jež definují šťastný pár. Mnozí jsme tomu dlouho věřili, a někteří si stéle myslí, že toho jednou dosáhnou. Podívejme se společně na jednotlivé články víry v kánon popisující vztahové štěstí.

Na jakých přesvědčeních stojí teorie šťastného partnerství?

• šťastný pár nemá žádné problémy, dokonale si rozumí
• partnerství je lékem na pocity osamění, na život a jeho znepokojující otazníky, problémy a paradoxy
• šťastný pár kamarádí jen s dalšími šťastnými páry
• šťastný pár vychovává šťastné děti a buduje si s nimi další šťastný svět
• je možné stále se milovat od prvního okamžiku
• šťastný pár nepřipouští kritiku
• ve šťastném páru se oba doplňují, žijí v harmonické jednotě od začátku až do konce

Co je nezbytné pro šťastné partnerství?

• být na sebe stále hodní
• nemít žádné konflikty, proto se ani nehádat, a není tedy důvod trpět
• na veřejnosti a před ostatními lidmi působit vždy tak, že jsme zajedno
• nemít žádné osobní oblasti, které by jeden či druhý musel respektovat
• neustále si jen přitakávat
• nemuset se vymezovat vůči sobě navzájem
• nepřipouštět si nevěru, zradu, negativní pocity jednoho k druhému
• atd.

Každý pár je vystaven tlaku ideálu představy štěstí ve dvou. Když to má jinak, jde o důkaz, že je něco špatně a nezaslouží si být šťastný po celý život. Než poznáme, že tomu tak není a ani být nemůže, že jde o iluzi masově šířenou na plátnech kin, plakátech, v románech a televizí, máme za sebou další nepovedený pokus. Je to obludný, kulturou podporovaný a produkovaný nesmysl, kterému je těžké nevěřit – tím spíš, že míří na naše slabiny, touhy a emoce.

Proč toužíme po velké lásce

Láska přináší pocit štěstí, boří hranice a nechává splynout vše živé v jeden neohraničený celek. Má však v sobě také odpor, vzdor, princip destrukce a zkázy. Tento odpor bývá zpravidla zpočátku velmi nevědomý. Má jediný úkol, zrušit nevědomé a naprosto sterilní plynutí života ve dvou. Lidé se totiž nemohou skutečně milovat, pokud jsou spojeni nerozlišující zamilovaností, která je jakousi pasivní symbiózou dvou zatím nezralých, pasivních a emočně závislých jedinců.

Touha po věčném štěstí a velké lásce vede k vytěsňování všeho, co narušuje zdánlivou jednotu, tedy hlavně strachu ze ztráty a odmítnutí. Tak si prošlapáváme cestu ke „štěstí“, a přitom nevidíme, že vede do pekla.

Když iluze štěstí ovládnou naši mysl

Ideologický kánon šťastného partnerství vychází z toho, že při troše dobré vůle a upřímnosti se bude život ve dvou zlepšovat, bude stále víc a víc pozitivní. Tento ideál vychází z masově rozšířeného obrazu, kde smrt, nemoc, odlišnosti a bolest jsou jen nahodilostmi. Lidé žijící v iluzi šťastného partnerství takovým představám a prožitkům nedávají žádný prostor. Ztělesňují postoje správně organizovaného a spořádaného života.

Láska a naše vnitřní proměna

Nikde není nevraživost tak silná, jako když propukne u šťastného páru. Láska směřuje k vnitřní proměně osobnosti. Kdo nežije pro živý vztah, ale pro instituci manželství, ten tuto prastarou pravdu nechce slyšet. Udělá všechno pro to, aby se zdravé proměně vyhnul. Žít šablonovitě se nevyplácí. V partnerství to platí dvojnásob. A mnohým taková iluze brání žít ve vztahu vůbec. Dopouštějí se velké chyby: Když to nemůže být dokonalé, tak ať to radši není vůbec. Prostě potřebují mít své „štěstí“ pod kontrolou, proto se často o vztah raději ani nepokoušejí.

Ale je rozhodně lépe udělat třeba šest neúspěšných pokusů o vztah než žádný.