Proč střílet kanonem na vrabce?

Dopamin sem, dopamin tam

Odměna a motivace je v mozku – a je jí vylučování dopaminu, myslela si zprvu vědecká komunita. Motivační systém v mozku ale tak jednoduchý není. Dopamin se skutečně vyplavuje např. v souvislosti s drogami, závislostmi a čímkoli jiným, co nás přitahuje a odměňuje, ale často už předtím, než k samotné odměně dojde.

Spíš než coby chemický korelát vnější odměny tak dopamin můžeme chápat jako látku, která mozek upozorňuje na zásadní vjemy v prostředí a motivuje nás k cestě za odměnou. Mozek je navíc daleko složitější: jsou to jen desetiny milimetru, co dělí oblíbenou činnost od té neoblíbené, ukázal letošní výzkum, a jen dopamin by bylo možné studovat celoživotně.

Zjednodušeně lze říci, že právě dopamin potřebujeme (v určité podobě, na určitém místě atd.), abychom neprokrastinovali. Dává to dobrý smysl: s nedostatkem dopaminu souvisí např. deprese, vyčerpání, apatie – zkrátka nedostatek zájmu.

Jak zařídit, aby se nám dopaminu do mozku vyplavovalo víc? Nikotin prý jeho hladinu zvyšuje o 200 %, kokain o 400 % a amfetaminy o neuvěřitelných 1000 %. Podobný efekt mají mít téměř všechny návykové aktivity – právě proto jsou návykové, že vyplavují dopamin.

Existují přirozeně i rozumnější cesty. Zdravá strava, pohyb, vystavení se slunečnímu záření, studená sprcha, meditace, masáže nebo desítky potravinových doplňků. Tady je však dobré mít se na pozoru. Internet je plný produktů, které tyto „prokázané efekty“ nabízejí zákazníkům. Věřím výzkumu, že konzumace ginkgo biloby zvyšuje dopamin – ale nevím, jestli jde o desítky procent, nebo o desetiny.

Taková informace není vůbec triviální. Pokud čtete, že nikotin nebo amfetaminy zvyšují hladinu dopaminu o dvě stě, respektive tisíc procent, vypadá to jako velmi exaktní sdělení. Ale samo o sobě nedává žádný smysl, chybí totiž dávkování! Je údaj vztažen k cigaretě, ke krabičce, nebo snad má průměrný kuřák proti nekuřákům trojnásobné množství dopaminu? To je nesmysl.
A chybí řada dalších údajů. Dopaminu kde? Jak na to reaguje tělo? Jaká je doba takového působení? Pokud kouřím deset let krabičku denně, sčítá se efekt, násobí? Vždyť bych se v tom svém dopaminu utopil!

Dopamin je navíc pro prokrastinaci klíčový jen z pohledu biologie. Obecné zvyšování dopaminu kvůli tomu, že trávíte pracovní dobu na facebooku, je střílením kanonem na vrabce. Prokrastinace je velmi subtilní jev, který obvykle začíná a končí v psychické rovině, a právě tam je proto ideální hledat řešení.

Prokrastinace bez mozku

Jistá koučovací metoda rozlišuje informace na zajímavé a užitečné. Zatímco ty první si člověk rád vyslechne, ty druhé jej tolik zaujmout nemusejí, ale pomohou mu v tom, co dělá. Do první škatulky spadá většina tradičních pracovních meetingů a školení, ale i velké množství „seberozvojových“ a dalších kurzů, které lidé navštěvují zcela dobrovolně. Nemusí to vůbec znamenat, že by snad nebyly kvalitní, ale člověk pro ně často nemá konkrétní využití. Místo posunu k cíli, kterého chce dosáhnout, tráví čas spoustou potenciálně přínosných, ale v daný moment naprosto zbytečných činností.

Sebelepší znalost nervových mechanismů ale k lepší pracovní morálce pomůže jen velmi málo. Pokud je naším cílem pochopit, jak prokrastinaci porazit, musíme docílit změny v chování – tedy primárně psychické, nikoli biologické změny. Sdělení o dopaminu jsou v takové situaci sice zajímavá, ale neužitečná. Proč si potom úvahy komplikovat neurovědami?

Dopamin si můžeme jednoduše uzávorkovat: nechceme-li prokrastinovat, potřebujeme (mj. i proto, aby jisté struktury našeho mozku vyplavovaly dopamin) vnímat činnost, které se věnujeme, jako užitečnou, důležitou a odměňující. Pokud něco děláme, děláme to proto, že nám to připadá jako dobrý nápad. Když od nějaké činnosti utíkáme, nejspíš nám tak v daný moment nepřipadá.

Řešením je zmapovat, co vlastně zamýšlíme a jestli nám vynaložená námaha stojí za to: 

Od zítřka neprokrastinuji!