Kořeny našich komplexů vězí obvykle v minulosti

Nejdříve nejspíš připisujete vinu partnerovi – myslíte si, že vás nějakým způsobem provokuje, dělá vám naschvály, irituje vás. Postupně však zjistíte, že se podobné reakce v určitých situacích opakují a chováte se jinak, než by bylo vhodné nebo než je obvyklé u druhých. Jednáte totiž na základě komplexů, které jste si dříve vytvořili.

Tyto reakce jsou obvykle mimovolné. Člověk, který jedná „komplexově“, si nemusí uvědomovat, že přehání. V dané situaci obvykle jen těžko ovládne své emoce, a proto si logicky odvodí, že pokud reagoval takto, musel být podnět adekvátní jeho reakci. Není to však správný předpoklad.

Kde vzniká komplex?

Odpověď je obvykle třeba hledat v dětství. Pokud jsme se jako malí cítili přehlíženi, zažili jsme odmítnutí, jeden z rodičů nás opustil, případně jsme tehdy vůbec nezažili lásku a přijetí, můžeme pak v jakémkoli blízkém vztahu jednat zakomplexovaně. Stejně tak pokud jsme zažili podobně traumatizující událost později v životě a nedokázali ji adekvátně zpracovat.

Jak jen můžeš?

Co je to komplexové jednání: Váš partner si vyrazí na večírek bez vás. Domluvíte se, že přijde o půlnoci domů. Jdete si tedy lehnout, o půlnoci se vzbudíte a partner nikde. Čekáte, že se co nevidět objeví. Kontrolujete mobil, ale nemáte od něj žádnou zprávu ani zmeškaný hovor. Zkoušíte mu volat, ale bez reakce.

S narůstajícím časem ve vás roste nervozita. Vychází třeba z toho, že když některý z vašich rodičů chodil pozdě domů, následovaly hádky. Vyvolávaly ve vás úzkost tehdy, a probouzejí ji i dnes. Začínáte mít vztek – je nespolehlivý, nedodržuje slovo.

Komplex je jako spálená kůže s puchýřem. Pod oděvem není nic vidět, ale sebemenší dotek je doprovázen bouřlivou reakcí, protože velmi bolí. Když partner konečně dorazí, jste už pořádně naštvaní. Vyčtete mu kde co, i když víte, že normálně je spolehlivý a tohle se stalo výjimečně. Ve vás to však vyvolá strach a vztek – reakci na všechny předchozí bolestné zkušenosti.

Událost, která připomíná staré (někdy i nevědomé) trauma, vnímá člověk s komplexem daleko intenzivněji: Proč zase já! Proč se to pokaždé děje mně! V dané chvíli nereagujete pouze na jednu situaci, ale zároveň na ono „pokaždé, vždycky“. Aktuální situace ve vás vyvolá pocity úzkosti, které jste zažili jako dítě ve strachu z rozpadu rodiny. Vaši mysl uchvátí nejistota. Přeženete to.

Kudy z toho ven?

Komplexové chování nám brání navázat plnohodnotný vztah. Partnera, který o našich minulých zkušenostech nemá ponětí, to může vyděsit. Co v takových situacích dělat?

Uvědomte si, zda jde o komplex, nebo jestli je vaše reakce opravdu přiměřená situaci. Poznejte, které situace jsou pro vás zátěžové, a pokud možno si hledejte partnera, který nebude neustále zasahovat vaše bolavé místo.

Upozorněte partnera, jaké jednání pro vás není přijatelné nebo co hůře zvládáte, a domluvte se na oboustranně přijatelném kompromisu (napíše vám SMS, když se opozdí, vy mu to nebudete vyčítat). V hlavě si připravte scénář, jak budete reagovat, až daná situace nastane, a jak v ní zareagujete vědomě, ne pouze pod vlivem emocí. Pomalu se učte, že není tak ohrožující, jak ji vnímáte. Pokud vám to nejde, zvažte pomoc psychoterapeuta.

Komplexy často stojí za krachem našich vztahů v začátcích. I lidé, kteří působí v jiných situacích sebevědomě, mohou ve vztahu jednat komplexově. Partner takovému chování nerozumí. Přehnané afekty v něm vyvolávají strach, odpor a zlobu. Většinou z takového vztahu raději odejde a nedá druhému možnost své komplexy pochopit, zpracovat a odžít. Proto je dobré na své slabiny partnera vhodným způsobem dopředu upozornit. K tomu je ale potřeba o nich vědět. Snažit se o pochopení vlastních pocitů a regulovat reakce na ně.