Mít „hlavu v oblacích“ nemusí být na škodu

Když jste ale skálopevně přesvědčeni o tom, že uspějete, jste na nejlepší cestě to dokázat. Jenže mnohem lehčí a navíc pohodlnější je podlehnout malomyslnosti a o nic se nepokusit. A můžete to vztáhnout na profesní i osobní rovinu, v podstatě na jakoukoli životní situaci. Přesně to vystihuje pojem sebenaplňující předpověď.

Asi každý z nás měl ve škole tzv. třídního syčáka, s nímž se jeho pověst táhla po celou docházku. Když už by se zdálo, že mu obměna učitelů umožní nový start, zasáhla zákulisní šeptanda ve sborovně. Dosavadní rošťák ještě nemusel říct či udělat ani ň, a už se vědělo, že s ním budou problémy. Pouze charakterní učitel se dokázal tomuto stereotypu ubránit a vytvořit si nezávislý pohled na problémového žáka. Většinou však nad ním předem zlomil hůl, a podle toho k němu přistupoval. A zdaleka to nemuselo znamenat, že si na něho „zasedl“.

Stačilo pouhé „á, zase v tom mají prsty Horáček a Pažout, to jsem si mohl myslet“.

Takové dítě nechce svého pedagoga zklamat, to dá rozum, a proto dělá v podstatě všechno pro to, aby splnilo učitelovo očekávání. Mohly být přístup ke škole a chování zmíněného syčáka jiné, kdyby k němu učitelé přistupovali jako k premiantovi? To samozřejmě nedokážeme s určitostí říct, ale popusťme uzdu své představivosti.

Chytré a hloupé krysy

Toto téma zaujalo výzkumníky Roberta Rosenthala a Kermita L. Fodeho. Studenti dostali za úkol naučit dvě skupiny krys projít bludištěm. Měli informaci, že jedna skupina je z vrhu hloupých krys a druhá jsou potomci chytrých. Ty chytré by tedy logicky měly být v plnění úkolu úspěšnější.
Ve skutečnosti byl poměr „chytrých“ a „hloupých“ krys v obou skupinách vyrovnaný, ale studenti svá očekávání vkládali do té, u níž předpokládali úspěch. To ovlivnilo výsledky učení hlodavců, ačkoli by obě skupiny měly dopadnout víceméně stejně.

Z výzkumu vyplynulo, že verbální povzbuzování tzv. chytrých krys studenty mělo na sebenaplňující předpověď velký vliv a ve spojení s vizuálním kontaktem se síla tohoto efektu ještě znásobila. Koncept sebenaplňující předpovědi byl tedy potvrzen i na jiné než lidské úrovni.

Don’t worry, bee happy

Povzbuzení, resp. zrazování blízkých nebo kolegů v práci od cíle, kterého chtějí dosáhnout, může tedy mít na konečný výsledek velký vliv, aniž byste si to uvědomovali. Snad na každého kladně působí taková ta pomyslná herda do zad, určitá forma povolení „jdi do toho!“ Pochybovačný tón, nebo dokonce otázka „ty si fakt myslíš, že to dokážeš?“ naopak vyvolá pochybnosti o reálnosti cíle a schopnosti přiblížit se mu.

vrdí se, že především pět nám nejbližších lidí určuje, jak jednáme a trávíme čas. Nejdůležitější přitom je uvědomit si, co skutečně chceme, o co nám jde. Chceme úspěch, spokojenost, klid nebo akci? Pokud máme jasnou a konkrétní představu, můžeme se dopracovat k čemukoli – třeba ke spokojenosti, která může být od všeobecně vnímané představy úspěchu na hony vzdálená.

Ve filmu Matrix se praví:

„Buď uvěříte, že na to máte, nebo budete dál žít průměrným životem.“

Chcete být spokojení? Hýčkejte si kolem sebe spokojené lidi a svezte se na jejich vlně.

Chcete být úspěšní? Potkávejte se s úspěšnými lidmi a nechte se jimi inspirovat.

Nestojíte o výjimečnost? Obklopte se lidmi, kteří vás nabádají, ať zůstanete nohama na zemi.

Cokoli si přejete, je v pořádku, protože je to vaše přání. Než však začnete někomu radit: „nelítej v oblacích“ nebo „zůstaň nohama na zemi“, ujistěte se předem, že si to přeje i on.