Poznejte sebe a své blízké! Nebojujte!

Třeba Petra a Pavla, kolegyně z práce. Vycházejí spolu dobře, jejich synové chodí na stejnou základní školu, a tak mají téma pro občasný rozhovor. Během polední přestávky Petra se zmíní:

„Tvůj syn neumí číst a můžeš za to ty, protože se mu málo věnuješ. Jsi špatná matka.“
Pavla to považuje za nespravedlivý útok, proti kterému je potřeba rázně zakročit. Proto jde do protiútoku, cíleného do Petřiných slabin:

„Já jsem zase slyšela, že ten tvůj kluk má trochu potíže s matikou. Asi by ses měla vykašlat na tu večerní jógu a občas se s ním učit.“

Obvykle následující hádka pak zanechá bolestný šrám na vztahu obou kolegyň. Zbytečně, protože i kdyby učitelka opravdu mezi slabšími žáky zmínila i syna Pavly a Petra se to snažila kolegyni jemně naznačit, nemusí to být nutně útok. Možná šlo jen o začátek tlachání o dětech.

Málokterá situace kolem nás představuje konflikt. Ale záminku k jeho vyvolání najdeme skoro vždycky. Někteří to – ke své škodě – dokáží lépe než jiní

Jde o princip

Velmi podobnou kategorií jsou lidé, kteří v konfliktu nerozlišují vážnost situace. Všechno je pro ně velký problém a ohrožení. A jejich reakce je vždy stejně intenzivní. Jako by znali jen „vypnuto“ (jsem v klidu) a „zapnuto“ (dám do toho vše). Nic mezi.

V jejich očích je kluk, co odhodil na dvůr papírek od čokolády, stejnou hrozbou jako developerská firma, která se chystá vykácet park přes ulici a pět let tam stavět mrakodrap. Jde přece o princip!

Jejich reakce bývají často nepřiměřené a skrývají pro ně velké nebezpečí: neustálým řešením malicherností se po čase vyčerpají tak, že jim na opravdové výzvy života nezbudou síly.

No jo, co s tím naděláš

Zbytečné hrocení nevinných situací má i protipól. Jsou to lidé, kteří konflikt nevidí, ani když je praští rovnou do nosu. Mají oblíbené fráze „On to určitě tak nemyslel“ a „S tím se nedá nic dělat.“

Na zmíněné třídní schůzce byl i Karel. Jeho syn prospívá průměrně, ale je to hodně živý kluk a paní učitelka je na něj vysazená. Proto si Karla zavolala na krátký pohovor.

Učitelka: „Nechtěla jsem to řešit před ostatními, ale váš syn má nejhorší chování ve třídě.“
Karel: „No jo, kluci.“
Učitelka: „Vy mi nerozumíte. Ruší na hodinách tak, že uvažuji o jeho přemístění na zvláštní školu.“
Karel: „Opravdu? Doufejme, že to tak daleko nedojde.“
Učitelka: „A neměl byste se o to také trochu přičinit?“
Karel: „Dělám, co můžu, znáte to, je toho na člověka moc.“
Učitelka: „To je všechno, co k tomu řeknete? To jste chlap?
Karel: „To víte, každý jsme nějaký.“
Možná je kluk opravdu nevychovaný, možná na něho má paní učitelka pifku. Ale hrozba vyloučení ze školy je reálná. Karel by ji měl vzít vážně, zjistit opravdovou příčinu problému a začít ho řešit.

Uhýbáním před konfliktem jeho příčina nezmizí. Pokud budete ignorovat vývoj situace, velmi pravděpodobně věci dojdou tam, kam zákonitě směřují. Ať už do konfliktu vstoupíte, nebo ne, důležité je neustále vědět, co opravdu řešíte a čeho chcete dosáhnout.

Důležité je neustále vědět, co opravdu řešíte a čeho chcete dosáhnout.

Hlavně k věci

A teď si představte mladý pár, jemuž to už nějaký čas neklape v posteli. Ona má pocit, že na ni není dost něžný, on by byl rád, kdyby byla aktivnější. Místo aby o tom spolu mluvili, vyvolávají čím dál častěji malé spory.

Ona: „Věnuješ víc času kamarádům v hospodě než mě!“
On: „Už zase nemám čistou košili, vůbec už neděláš věci, které normálně ženské dělají!“
Zjevně hledají způsob, jak získat od druhého víc pozornosti, ale vždy to skončí hádkou. A frustrace jenom roste.

Jde o poněkud schematický příklad, ale zástupné důvody pro (proti)útok a odbočování od tématu jako obranu používáme skoro všichni. Často jen proto, že nevíme, co nás skutečně trápí, nebo nechápeme, o co tomu druhému jde.

Ať už do konfliktu vstoupíte, nebo ne, důležité je neustále vědět, co opravdu řešíte a čeho chcete dosáhnout. Když vůbec netušíte, co se děje, vždy se můžete zeptat (sebe nebo druhých): „O co jde? Co přesně tě trápí?“

Vztah a to i pracovní je vždy o komunikaci i důvěře.

Podívat se na pravou příčinu problému může přinést překvapivě rychlé a efektivní řešení. Vyžaduje to však odvahu. Protože když se na něco ptáte, podstupujete vždy riziko, že se to dovíte. Bez ohledu na to, jestli se vám to bude líbit nebo ne.

Kdo jiný než Váš partner by Vás měl znát?

Nebojte se říct, co cítíte ( nejen lásku )

Než začnete bojovat

Když váš vnitřní radar příště vyhodnotí něco jako ohrožení nebo útok, zkuste se na situaci podívat i racionálně a odpovědět si na otázky:

Je tahle situace konflikt?

Jakou velkou hrozbu přináší?

O co v něm jde a čeho chci
dosáhnout, co je cíl?

Vstoupím do tohoto konfliktu?

Pár sekund střízlivého uvažování vás může ušetřit zbytečných konfliktů, pomoci udržet rovnováhu a najít přiměřené řešení i za opravdu vážných okolností.

Konflikt Vám vždy bere vnitřní energii a nejen psychicky budete strádat, ale Vaše orgány tím trpí!