Abyste pohnuli se životem, nepotřebujete ideální podmínky

Každý z nás tu a tam lelkuje z nedostatku motivace. Zejména když bychom měli něco dělat. Stanovíme si určitý cíl, ale vinou nedostatečné motivace jsme vůči němu letargičtí, nebo dokonce apatičtí. A motivace nám chybí proto, že nepociťujeme zvláštní touhu tohoto cíle dosáhnout.

Bohužel, ty nejpotřebnější akce a životní změny jsou často inspirovány negativními emocemi, které nám současně brání odhodlat se k určitému kroku. Jestliže chcete zlepšit napjaté vztahy s matkou, emoce, které v danou chvíli zažíváte (bolest, odpor, netečnost), jsou v přímém rozporu s kroky nezbytnými k napravení vztahu (konfrontace, upřímnost, komunikace).

Když chcete zhubnout, ale strašně se stydíte za své tělo, pak ve vás myšlenka na chození do posilovny pravděpodobně vzbudí tytéž emoce, kvůli kterým jste se dosud nehnuli z gauče.

Traumata z minulosti, negativní očekávání, stud, strach a pocity viny nás často odrazují, abychom podnikli přesně ty kroky, které jsou potřebné k překonání traumat z minulosti, negativních očekávání, studu, strachu a pocitů viny.

Motivace jako nekonečná smyčka

Zní to trochu jako neřešitelné dilema. Věc se má tak, že motivace se spíš než řetězu o třech článcích (inspirace, motivace, kýžená akce) podobá nekonečné smyčce: inspirace–motivace–kýžená akce–inspirace–motivace–kýžená akce atd.

Každá akce podněcuje emocionální reakci, která nás inspiruje a následně motivuje k další akci. Když tohoto poznání využijeme, můžeme začít uvažovat následovně: kýžená akce–inspirace–motivace. Kdykoli vám tedy chybí motivace pustit se do důležité životní změny, prostě něco udělejte. Může to být opravdu cokoli. Nabytou inspiraci a motivaci pak využijete k podniknutí dalšího kroku.

Motivaci lze získat prakticky ke všemu

Držte se zásady: Něco prostě udělej i ve svém životě. Často nám podráží nohy úzkost a stres pramenící z toho, co všechno musíme udělat. Je velmi snadné vše odkládat. Když se ale přinutíme něco udělat, třebaže by šlo o sebepodřadnější úkol, větší úkoly se najednou jeví jako snáze splnitelné. Chvílemi z toho tečou nervy a občas se to neobejde bez velkých pochybností a nejistoty. Pokud nad námi nikdo nebdí, posedávání u televize a sledování repríz známých pořadů se může rychle stát lákavější možností, jak trávit svůj čas.

Jednoho spisovatele, který už vydal přes 70 románů, se zeptali, jak se mu daří psát tak konzistentně, kde bere motivaci psát každý den a jak to, že nezápasí s „tvůrčím blokem“. Odpověděl: „Dvě stě mizerných slov za den, nic víc v tom není.“ Jednoduše si předsevzal napsat každý den 200 slov. Vtip je v tom, že nezřídka se ani nenaděje a má napsaných 1000 slov.

Možná jste už na tento koncept narazili v jiných obměnách, například nejdřív střílej a až pak miř. Ať už ho nazvete jakkoli, jde o nesmírně užitečný způsob myšlení.

Čím jsme starší, tím víc si uvědomujeme, že úspěch nezáleží ani tak na znalostech nebo talentu jako spíš na našich činech.