Je dobrý nápad odejít z práce a zařídit si vlastní byznys?

Je dobrý nápad odejít z práce a zařídit si vlastní byznys?

„Odejdu z práce a otevřu si kavárnu. Budu dělat něco, co mě baví …“ Možná to ale není dobrý nápad. Proč? Poslední věc, kterou budete jako novopečený majitel kavárny dělat, je ta, že si tam dáte v pohodě dobré kafe. Své povolání si nevymýšlíme. Nacházíme je ve svých zkušenostech. Nevybíráme si, čím budeme. Chceme být tím, co už děláme; s čím už máme zkušenost. Chceme to však dělat jinak, lépe, intenzivněji, výnosněji nebo v jiné roli.


Hledání povolání nebo oboru podnikání často nesprávně chápeme tak, že se nejdřív musíme pro něco rozhodnout, investovat do toho (peníze, roky studia), a až potom to začneme dělat. Ale prvotní je opakovaná zkušenost. Rozhodnutí nebo závazek je až důsledkem těchto zkušeností. Čím víc rozmanitých zkušeností s různými činnostmi, obory a prostředími budeme mít, tím bude naše volba jistější, protože budeme moci srovnávat. Kdo celý život stráví pouze v lese, je odsouzen k tomu vybrat si povolání lesníka či dřevorubce. Jak by ho mohlo napadnout, že se stane knihovníkem nebo malířem, když nikdy knihy moc nečetl a žádné plátno nenamaloval?

Nemá cenu ptát se dětí „Čím budeš?“

Ptát se dnes dětí nebo dospívajících, „čím chceš být“, je nejen zbytečné, ale dokonce škodlivé. Adolescenti nebo i mladí dospělí jsou tím paralyzováni, protože je nutíme k výběru dřív, než cokoli podstatného v životě zkusí. Sugerujeme jim škodlivou představu, že nejprve je rozhodnutí, a až potom je poznání důvodů, proč se rozhodnout.

Ale svět se změnil – nabídku povolání dnes nemůžeme popsat v jednoduchém mentálním katalogu 50 či 100 zaměstnání, které každé dvanáctileté dítě dobře zná ze svých dětských her, knih a seriálů, jako tomu bylo ještě v generaci našich rodičů. K dispozici jsou tisíce rolí a oborů a miliony jejich kombinací, nové neustále vznikají a staré se proměňují.

Otázka „Čím jednou budeš?“ je v životě patnáctiletého studenta stejně nepatřičná jako otázka „Koho si jednou vezmeš za manžela/manželku? Nezapomeň, že si musíš dobře vybrat!“ Co by měl dělat rozumnější rodič? Než ochromovat svého potomka představou rychlého výběru životního partnera, spíš ho motivovat k setkávání se s vrstevníky, k učení se sociálním dovednostem, k hledání prostředí, kde mohou vzniknout cenná přátelství.

Ptejme se spíš:

Jaké mám (nebo nemám) zkušenosti?
Kde je mohu získat?
Co ještě mohu poznat, kam se podívat, kde chvíli být a zažívat něco jinak?
Jak se (nebo své dítě) mohu podpořit k vyzkoušení něčeho jiného nebo nového?

Nemáme-li zkušenosti, nemůžeme si vybírat své životní směřování, podobně jako se bez partnera nemůžeme rozhodnout, koho si vezmeme. Tak prosté to je.


Bude pivař dobrým hospodským?

Druhým nejčastějším omylem je ten, že svou zákaznickou zkušenost – kdy jsme příjemci služby nebo produktu: vychutnávat kávu v kavárně, dát si v hospodě dobré jídlo, hrát počítačové hry – bereme jako důkaz, že povolání, které tyto služby/produkty vytváří, nás bude naplňovat. Nic nemusí být dál od pravdy.

Čeká nás všechno, jen ne pohodové prožitky našich zákazníků – budeme zažívat stres, shánět zakázky, prodávat, povinně se usmívat na klienty, i když nás štvou, přehlížet jízlivé poznámky, učit se, běhat kilometry, odolávat pochybám, bojovat s nenaplněnými představami, nejistotou, neochotnými lidmi…

Zásadní je získávat zkušenosti v daném oboru nebo podobném našemu povolání. Výlet do lesa nebo pohled na Měsíc nás může bavit, ale to neznamená, že bychom byli dobrým lesním inženýrem nebo kosmonautem.

Jak jsme na tom se schopnostmi?

Na základě své příjemné zákaznické zkušenosti zapomínáme na podstatné předpoklady pro vysněné povolání: že by nás mělo nejen bavit, ale měli bychom pro ně mít také talent a schopnosti. Což není totéž.

Svůj talent musíme poznat a otestovat, schopnosti rozvíjet a učit se jim. A to je nejlepší udělat dávno před tím, než odejdeme ze své současné práce a investujeme statisíce do nové živnosti. Všemu tomu se můžeme naučit nejlépe na základě vlastních zkušeností, nikoli sněním v křesle.

Jsou naše cíle a představy reálné?

V povolání by se nám mělo nejen dařit a těšit nás, ale měli bychom také být schopni dobře se jím uživit. Často je přílišný tlak na výdělek (a naše nespokojenost s ním) hlavním důvodem, proč nás nějaká činnost přestává bavit. Pokud si včas uvědomíme, že finančně uspět v daném oboru je nesnadné nebo nepravděpodobné, můžeme jej rozvíjet jako koníčka či dobrovolnickou aktivitu – a být přitom šťastní.

Uspět v podnikání vyžaduje schopnost přitáhnout dostatek platících klientů. Pokud se to nestane, neznamená to, že jsou nechápaví nebo lakomí. Nic nepomůže, když všechno svedeme na českou malost a závist, případně konzervativismus, nepochopení geniality našeho produktu atd.

Hlavní příčina bude v tom, že jsme něco výrazně podcenili – průzkum trhu nebo místa, zkoušku v malém, zda je daná služba pro zákazníky zajímavá a jestli jsou za ni ochotni platit tolik, kolik si představujeme.

Měli bychom začít podnikat v malém a zjistit reakce zákazníků a jejich zpětnou vazbu na třeba velmi zjednodušený vzorek našeho konečného bombastického produktu. Budoucí kavárník nemusí hned kupovat kavárnu, ale může si třeba půjčit na dva dny pojízdný stoleček s kávovarem a vyjít si do světa ověřit své schopnosti.

Zkušenosti, nebo marketing?

Další výmluvou, proč naše podnikání skončilo špatně, bývá „nedostatečný marketing“. Propagovat však lze pouze něco, co má cenu, co přináší dlouhodobou hodnotu, co dává zákazníkovi (nebo vašemu zaměstnavateli) smysl. Velkolepou marketingovou kampaň na nekvalitní produkt můžete vést jen do chvíle, než vám dojdou peníze.

Nejlepším marketingem je vždy spokojený zákazník. Proto investovat příliš peněz do naleštěného PR je v první fázi podnikání spíš rizikem než dobrou strategií. Jaká by tedy tato strategie měla být?

Zkoušet nejdřív v malém, za malé prostředky, bez grandiózních plánů elementární, okleštěnou podobu našeho bombastického produktu. Získat zpětnou vazbu, budovat zkušenosti a schopnosti, zkusit něco víc (nebo jinak). A znovu dokola. Vytvářet příznivou zákaznickou zkušenost (a tedy pozitivní reference). Protože ty rozhodnou o našem úspěchu.

Když budeme naslouchat sobě, svým potřebám, zkušenostem a preferencím, svým zákazníkům, zdravému rozumu a selským počtům, pak máme ten nejdůležitější kompas stále v kapse.

Pokud se nebudeme příliš hnát, ale dáme si čas na zdokonalování schopností i na pečlivou analýzu svých už vytvořených zkušeností (nikoli jen fantazií), pak i přesto, že nikdy nevíme, kam nás naše cesta nakonec zavede a jak klikatá bude, můžeme jí věřit.