Čím méně se osobně stýkáme, tím méně si rozumíme

On-line komunikace s jinými jistě pomůže, ale živý styk nenahradí. Nicméně, v každém případě je mnohem lepší než žádný kontakt. On-line komunikace má svá specifika. Většinou je dnes založena na psaném textu (e-maily, chat, příspěvky na sociální sítě) a mohlo by se zdát, že pokud je něco černé na bílém, nemůže dojít k nedorozumění.

Říct něco do očí, a napsat to, je rozdíl

Je tomu však spíš naopak. Pokud naše sdělení nechá příliš prostoru pro interpretaci, pak mohou zkreslení a falešné předpoklady na obou stranách způsobit nedorozumění a vést ke zbytečným konfliktům. V psaném projevu mají lidé sklon méně se hlídat a být víc negativní či kritičtí. Když nevidíme emocionální reakci osoby přijímající zprávu, je snadnější napsat věci, které bychom tváří v tvář nikomu neřekli.

Bez důležitých neverbálních podnětů si naše představivost snaží vybavit, co odesílatel zprávy zamýšlel a jak se při psaní cítil. A málokdy vyplňujeme prázdná místa pozitivními úmysly. Adresáti písemné komunikace mají totiž tendenci interpretovat ji negativněji, než odesílatel zamýšlel.

V osobní komunikaci jsou emoce vyjádřeny a přijímány většinou prostřednictvím neverbálních projevů, které v textové komunikaci chybějí. Tam jsou pozitivní emoce vnímány spíš jako emočně neutrální a mírně negativní zabarvení vykládáno mnohem negativněji, než jak ho pisatel zamýšlel.

Navíc nejsme schopni v reálném čase zjistit, jestli a nakolik nám adresát rozumí. Zatímco v osobním styku nám jeho nechápavý výraz napoví, že něco není v pořádku a že musíme obsah sdělení upravit či upřesnit.

Kromě toho, i e-maily mohou mít emoční „tón“. Lidé si ho budou pamatovat živěji a déle než jeho obsah. Je zprostředkován výběrem slov, syntaxí, interpunkcí, písmem, délkou vět, úvodním pozdravem a rozloučením a dalšími grafickými symboly, jako je použití emotikonů.

Osobní kontakt je důležitý pro důvěru v každém vztahu

Podle psychologických výzkumů v osobním styku přirozeně prožíváme, jak se druhý člověk cítí. Sdílení emocionálních stavů usnadňuje naše porozumění a predikci jeho záměrů a jednání, emoce způsobují, že cítíme, jednáme a díváme se na svět podobným způsobem. On-line interakce tento přenos emocí ztěžuje nebo neumožňuje.

Chce-li být v době omezení osobního styku v kontaktu se svými blízkými, využívejme raději technologie, které umožňují lepší přenos emocí. Alespoň prostřednictvím telefonu nebo ještě lépe videohovoru, kde můžeme vidět výrazy obličeje ostatních.

Místo obvyklých společenských akcí, které jsme museli zrušit, zkusme vytvořit nové on-line události, kde se spojíme s přáteli, rodinou nebo spolupracovníky (videovečírky, oslavy narozenin nebo společné sledování různých přenosů). Už to, že sdílíme společný zážitek s lidmi, kteří jsou nám nějakým způsobem blízcí, může snížit pocit osamělosti.

Osobní kontakt je velice důležitý pro budování důvěry v každém vztahu, pracovní nevyjímaje. Profesní tým působící na dálku by měl začínat týden videokonferencí o tom, jak se každý jeho člen cítí a jak situaci zvládá. Diskuzi o pracovních projektech či problémech je dobré nechat na jiný mítink.