Jak nezadusit lásku a provzdušnit partnerský vztah i když jste spolu

Jsou páry, které se od sebe téměř nehnou, a naopak jiné, jež tolik času spolu netráví. Tak jako ve všech oblastech života, i tady je důležitá rovnováha. Příliš mnoho společného času může vyvolat problémy. Žijeme-li po nějakou dobu odděleně, získáme možnost podívat se objektivně na náš vztah a na jeho úskalí, kterým čelíme. Můžeme vidět partnera více z dálky.

Stálá potřeba blízkosti má svá úskalí

Pokud nedokážeme nic dělat bez partnera, svědčí to o naší silné potřebě blízkosti, která nás vede ke sdílení a k naplnění. Přitom ale bývá provázena strachem, že nás partner může opustit a najít si někoho jiného, že bez něho nejsme nic. Postupně v nás narůstá napětí a úzkost, cítíme se stísněně.

Stáváme se závislými, přesvědčujeme sami sebe, že pouze tento člověk dokáže uspokojit naši potřebu blízkosti, a neuvědomujeme si, že podobné souznění můžeme zažívat i s jinými lidmi: kamarády, rodinou nebo dobrými kolegy. Vytváříme tak živnou půdu pro žárlivost, omezování osobní svobody a určité volnosti vztahů, protože člověk je tvor společenský.

Neustálá snaha být partnerovi neustále nablízku ho může začít dusit. Když mu zakazujeme chodit bez nás ven, stýkat se s lidmi, které má rád, dělat věci, které chce, vznikají rozepře, dochází buď k hádkám, nebo k depresím, úzkostem, vzájemnému odcizení.

Je také důležité, jakým způsobem společný čas sdílíme, jaká je jeho kvalita. V rodinných firmách prožívají partneři téměř veškerý čas společně, ale tráví ho většinou prací, která má jinou kvalitu než odpočinkový víkend. Abychom mohli občas být sami, paradoxně musíme někdy být skutečně spolu, ale bez mobilních telefonů a sociálních sítí.

Společné bydlení může být pociťováno jako tělesná tíha. Nejde jen o nádobí a prádlo, ale také o společný čas, který je celodenní, celotýdenní a celoroční. Naše společné hranice se mohou rozpouštět a my s nimi. Uzavíráme se do sebe, stáváme se citlivějšími, agresivnějšími, znuděnějšími. Můžeme chladnout nebo se přehřívat.

Sdělme, co se s námi děje

Když se není kam schovat, je důležité dát o sobě vědět. Sdělme svému partnerovi, že jsme se špatně vyspali, nebo nepohodli se svým šéfem, že se cítíme pod psa. Transparentností a přímostí dáme o sobě vědět, ale také rozptýlíme partnerovi fantazie, které jsou mnohdy horší než realita.

Zkusme pohlédnout do zrcadla

Často nám pomůže „pohled do zrcadla“. Nebudeme v něm však zkoumat náš vzhled, ale zeptáme se sami sebe, jaké to je, sdílet s námi osud v tuto chvíli? Snadněji si pak uvědomíme dopad našich slov, nálad a chování na společnou domácnost.

Zaměřme se na vše dobré

Velmi často se na společné cestě životem zaměřujeme spíš na těžkosti soužití, hodně kritizujeme a málo chválíme, vyhledáváme problémy a nerovnosti, místo abychom se zaměřili na vše dobré, co spolu prožíváme. Přicházíme tak o mnohé radosti. Vyprávějme si vtipy, dejme si legrační přezdívky, vytvořme si rituály. I společná procházka každé ráno pomáhá uvědomit si, že je náš vztah prioritou a užitečnou investicí.

Udržujme spojení se světem

Rozvoj přátelských vztahů mimo vlastní domácnost je důležitým způsobem, jak dosáhnout silných sociálních vazeb. Pomohou nám snížit úroveň stresu, posílí imunitní systém a vytvoří důležitou podpůrnou síť. Nedostatek sociálních vazeb může vést k depresím a zhoršenému zdraví, zatímco blízkost posiluje i smysl pro lásku.

Posilujme svou osobní identitu

Když jde do tuhého, musíme vědět, co nás definuje, abychom zůstali silní i v obtížných časech. Péče o partnera často předpokládá především všestrannou péči o sebe. Vytváření a udržování naší vlastní identity je rozhodující při zvládání bouří nejistoty, kterým většina párů v určitém období vztahu zpravidla čelí.

Pevné spojení s přáteli, pocit soběstačnosti a osobní koníčky také přispějí k tomu, abychom se po případném rozpadu vztahu snadněji postavili na nohy.

Občas bychom si měli chybět

Období, strávené v partnerských vztazích odděleně, nás motivuje prožívat společný čas, který bychom jinak mohli považovat za samozřejmost, kvalitně. Je-li pro nás drahocenný, jsme víc motivováni naplnit jej tak, abychom si mohli užívat jeden druhého způsobem, jenž přesahuje pouhou fyzickou sounáležitost.

Snaha trávit spolu co nejvíc času je spíš na škodu, pokud ho neprožíváme jako příjemný a smysluplný. Lidé žijící ve vztazích na dálku mohou sdílet víc intimity než ti, kteří tráví každý den společně. Pokud nemůžeme prožívat s partnerem každé probuzení, silněji si uvědomíme, co pro nás znamená a co do našeho života přináší.

Tolerujme rozdílné priority

Zachováme-li si ve vztahu určitý čas trávený odděleně, je pro nás snazší uvědomovat si jeho hodnotu. Máme méně příležitostí k tomu, aby se nám maličkosti vymykaly z rukou a aby banality přerostly ve vážný rozkol.

Musíme mít přitom na paměti, že jsme jednotlivci, sami za sebe, a že se jako pár nespojujeme v jednu identitu. Poslouchejme hudbu, kterou milujeme, i když ji náš partner nemusí. Nosme oblečení, v němž se cítíte dobře. Držme se svých názorů, přestože jim partner nepřizvukuje. Nezanedbávejme své zájmy.

Je důležité držet se věcí, které nás dělají originálními.