Jsou úspěšnější a kreativnější ti, co chodí včas, nebo chroničtí opozdilci?

Čas je relativní veličina

Někteří lidé zkrátka opozdilce nemohou vystát. Mají na to právo? Už jedna studie z 50. let min. stol. ukázala, že ne tak docela. Její účastníci měli po jedné minutě odhadovat, kolik času uplynulo. Ještě předtím je ale výzkumníci rozdělili do dvou skupin – A představovala ambiciózní a netrpělivé jedince, B ty uvolněné a kreativní.
Testování ukázalo, že nedočkavci (skupina A) odhadli čas poměrně správně: podle nich uběhlo 58 vteřin. Skupina B – pohodáři a kreativci – však tipovala 77 vteřin. Vyplynulo z toho, že lidé, kteří často přicházejí pozdě, nemusejí být leniví nebo nezodpovědní – prostě jen vnímají čas jinak.

Důvodem může být také skutečnost, že si toho „na svá bedra“ nabrali příliš mnoho, dělají několik věcí najednou – a multitasking je zbavuje reálného smyslu pro čas. Odpověď na otázku, zda může být multitasking efektivní, lze najít v příkladech mnoha úspěšných lidí. Vezměme třeba Ashtona Kutchera, který se živí jako producent, provozuje virální mediální společnost a dříve investoval do za

Nedochvilnost jako lék

Jak už jsme zjistili, opozdilec často vyzařuje klid a kreativitu a má dobré předpoklady uspět. K blahodárným vlivům patří však i jeho optimismus. Proč je tomu tak, lze vysvětlit docela jednoduše – domnívá se, že má víc času, než ho ve skutečnosti je. Jde o druh pozitivního myšlení, jednu z klíčových vlastností pro dosažení úspěchu.

Ukázalo se to i v jednom výzkumu vlivu optimismu u prodavačů na tržby – ti s pozitivním náhledem uzavřeli o 88 % víc obchodů než jejich neutrální či nevrlí kolegové.
Optimismus má tedy velmi příznivé účinky na naše zdraví. Zbavuje nás stresu a uleví nejen našemu srdci. Patříme-li mezi opozdilce, měli bychom se přestat stydět za svou nedochvilnost, a naopak radovat se z jejích blahodárných účinků na nás i na okolí.

Tak jak to máte s časem vy?