Co dělat, aby nás práce uspokojovala, a ne ničila?

Lépe je mít pochopení než pravdu za každou cenu

Máte někdy nutkání někomu něco „vytmavit“, říct od plic, co si myslíte, utlouct nadřízeného, podřízeného nebo zákazníka argumenty, dát jim jasně najevo, že pravdu máte vy, a oni jsou hlupáci? Zadržte a zkuste si položit otázku: Co tím získám? Obchodu i vaší kariéře vždy nejvíc prospěje to, co jinému pomůže. Platí to o každém vztahu, který nechceme ničit, ale budovat. Stejně jako v rodině, ani v pracovním týmu nelze lidi dělit na vítěze a poražené. Nejsme soupeři, ale spoluhráči. Buď vyhrajeme všichni, nebo prohraje každý. Snažme se proto i nepříjemným zákazníkům víc přibližovat než vzdalovat, chápat jejich požadavky i potřeby a uspokojovat je. Pouze tak se budují dobré vztahy – velkorysostí a tolerancí.

Pro lidi kolem nás si vždy udělejme čas

Ačkoli svou práci považujeme v daném okamžiku za nejdůležitější na světě, pořád bychom si měli udržovat správně seřazené priority. Nevyčleňovat z nich kolegy, přátele, nebo dokonce rodinu jen proto, že „musíme něco důležitého udělat“. Práce není jiná planeta a život přináší problémy nám i druhým bez ohledu na naši pracovní dobu. Vyplatí se, když budeme schopni komukoli, kdo je pro nás důležitý, i ve chvíli velké vytíženosti říci: „Hned, jak to dokončím, udělám si na tebe čas.“ Čím víc práce máme, tím spíš druzí ocení, že pro nás nepřestali být prioritou.

Nepřenášejme své napětí na okolí, svěřme se

Práce často přináší fyzické i psychické bolesti, a ty bohužel neodcházejí s pracovní dobou. Přenášejí se i do soukromí. Jsme-li podráždění z práce, jsme pak snadno podráždění i doma – dokonce z těch, kteří se nám snaží pomoci. Měli bychom se jim se svými starostmi svěřit a nenechávat je v napětí. Uleví se nám i jim. Vztahy nejvíc utužují problémy, které se podaří vyřešit společnými silami. Sdílená starost, je poloviční starost, stejně jako sdílená radost je dvojnásobná radost.

Když se nedaří: „No což, jsem ještě student!“

Kdykoli lze udělat chybu, která nás před ostatními ztrapní a zpochybní naše schopnosti. Můžeme se z toho „zhroutit“, nebo se smířit s tím, že se ještě učíme a vše dokážeme napravit. Abychom mohli růst, potřebujeme zůstat zvědaví, otevření novým poznatkům a vnitřně silní přijímat i tvrdé zkušenosti.

Život není konzerva, stále se mění

Všechno lidské prochází vývojem a ten někdy pro nás není příjemný. Kdo nás podporoval, může zradit, slib, který jsme dostali, přestane platit. Ačkoli je to velmi nepříjemné, je to přirozené. Ve světě, který se neustále mění, rozvíjí a posouvá, jsou úspěšní pouze ti, kteří ze sebe nedělají konzervy, ale naopak se zájmem sledují vše nové – věci, lidi i trendy – a učí se přizpůsobovat tomu, co se děje.

Kdo jsi bez viny, hoď kamenem …

Naučme se přijímat to, jak se druzí chovají, i když z našeho pohledu třeba nemožně a nelogicky. Neplýtvejme tedy energií na kritizování nebo souzení druhých, protože každý člověk bojuje svou vlastní bitvu a nikdo nemá ponětí, čím prochází. Vždyť podobně je na tom naše okolí ve vztahu k nám. Dokážeme-li se nad to povznést, budeme lépe snášet pokusy kritizovat a soudit nás.

Nesoulad našich názorů a činů přináší utrpení

Snažme se přemýšlet tak, aby náš život měl (pro nás) smysl, a současně tento smysl svému životu dávejme skrze skutečné činy. Neodkládejme je jen proto, že se bojíme překážek, na které cestou narazíme. Jsou-li velké, tím lépe. O to větší uspokojení a hrdost pocítíme v okamžiku, kdy je překonáme. Nikdy se neodrazujme od toho, co sami považujeme za důležité.

Plňme své sliby, a nejen o Vánocích

Pokud si řekneme, že se o něco chceme pokusit, pokusme se o to. Je snadné vytvářet závazky, ale mnohem těžší dostát jim. A nedodržujeme-li je, mnoho ztrácíme. Dělejme všechno, aby se to nestávalo. Jen tak si získáme důvěru svého okolí, a co je důležitější, budeme si důvěřovat my sami. Sliby nás dělají tím, kým jsme. Ignorujeme-li je, jsme tím, kým být nechceme.

Nepoměřujme se s jinými, ale sami se sebou

Mnoho lidí je nešťastných z toho, že se nemohou vyrovnat jiným. Ale copak o to v životě jde? Žádná dvě individua nemohou být stejná. Každé má své přednosti a slabiny. V reálném životě jsme schopni soutěžit jen sami se sebou. Snažit se být dnes lepší než včera a zítra lepší než dnes. Čím dříve to pochopíme, tím lépe se nám povede a spokojenější budeme.