Chytrý telefon a hloupý mozek, proč?
Asi 84krát denně používá svůj smartphone průměrný respondent jednoho britského vědeckého průzkumu, přičemž polovina interakcí trvá do 30 sekund. Celková doba strávená využíváním chytrého telefonu je kolem 5,5 hodiny. Pokud by vás zajímalo, jak dlouho a na co mobil používáte vy, existuje řada aplikací, které vám tuto informaci poskytnou.
Use it, or lose it (využívejte ho, nebo o něj přijdete)
Lidský mozek představuje nesmírně složitou a fascinující strukturu, která se během evoluce utváří tak, aby se co nejefektivněji přizpůsobovala životním podmínkám člověka. V této souvislosti je zajímavé zjištění, že např. taxikáři mají hippocampus (část mozku důležitá pro krátkodobé uchovávání informací a prostorovou orientaci) rozvinutější než většina ostatní populace. Jak by se asi na této skutečnosti podepsalo, kdyby londýnští taxikáři začali používat navigace?
Mozek musí tedy nutně reagovat i na změny z posledních let, kdy do našeho života mj. vstoupily chytré telefony a další digitální pomocníci.
V důsledku toho, že nám usnadňují každodenní práci, přestává být náš mozek dostatečně využíván. Přitom potřebuje být stimulován. Do jisté míry se chová podobně jako sval; je-li zatěžován, roste, není-li zatěžován, zakrňuje. Díky učení, opakování a využívání mozkové kapacity se zvyšují počty synapsí (spojů mezi nervovými buňkami), a náš mozek se tak stává výkonnějším. Zmíněné pořekadlo „use it, or lose it“ bychom ani v tomto případě neměli brát na lehkou váhu.
Smartphone – dobrý sluha, špatný pán
Zejména tzv. chytré telefony jsou pro využívání kapacity našeho mozku velkým nepřítelem. Díky nim nejsme nuceni si pamatovat téměř nic. Telefonní čísla, adresy, trasy, vše máme při ruce v kapse. Smartphone se tak stává jakýmsi externím mozkem. Není neobvyklé vidět s tabletem či smartphonem i velmi malé, třeba tříleté děti. Dětský mozek se však diametrálně liší od dospělého. Nejrychlejší rozvoj osobnosti probíhá mezi třetím a desátým rokem života. Nervová aktivita dětí je v tomto věku asi dvakrát vyšší než u dospělých a tomu odpovídá i význam stimulace nervových center pro budoucí život. Pokud mozek dítěte nedostává dostatek podnětů, pravděpodobně už tento deficit v pozdějším věku nedožene.
Německý psychiatr Manfred Spitzer, autor knihy Digitální demence, upozorňuje, že dnešní děti nedokážou vnímat čtený text. Místo aby se do něj pohroužily, tak ho tzv. skimmují, tedy přelétnou očima. Zhoršuje se jim představivost.
Spoléhají na to, že na internetu najdou vše, ale neumějí správným způsobem vyhledávat informace a nemají potřebné znalosti, aby je dokázaly adekvátně vyhodnotit.
I tady platí, že digitální média jsou dobrý sluha, ale zlý pán. A je na našem rozhodnutí, jakou mez si v používání těchto přístrojů nastavíme. Naše osobnost je tvořena jak dědičností, tak také zkušenostmi, nabýváním nových informací a zážitků.
Dopřejme tedy mozku našemu i našich dětí dostatek stimulů.