Taky máte chuť létat výš a rychleji?

Taky máte chuť létat výš a rychleji?

Touha létat je člověku nejspíš vlastní od okamžiku, kdy na nebi spatřil ptáka. Představa létání v nás evokuje pocit volnosti a svobody. Symbolizuje lidské nutkání objevovat a překonávat hranice. Přesto většina z nás zůstává povětšinou na zemi. Ti odvážnější létají často aerolinkami, dobrodružné povahy pilotují rogalo, skáčou padákem nebo milují let v balonu. Jen ti se silnou vůlí a špičkovými předpoklady se mohou stát piloty letadel, nebo dokonce astronauty či kosmonauty.


Naše těla sice nejsou k pohybu vzduchem uzpůsobena, touha létat je však lidem vlastní od nepaměti. Je častým námětem starých mýtů i pohádek mnoha národů světa. Dar létání byl ale dlouho vyhrazen pouze bohům a jiným nadpřirozeným bytostem. Obyčejní smrtelníci mohli plout vzduchem pouze s pomocí magických předmětů, které od nich dostali darem. Ostatně ani Superman není bytostí z tohoto světa.

Snaha překonat gravitaci je obsažena i v řadě našich úsloví. Můžeme se vznášet samým štěstím, pravda, pokud nebereme život letem světem. Občas nám do toho něco vlítne a někdy v tom pěkně lítáme. Často máme hlavu v oblacích, dokud nám někdo přistřihne křídla.

Schopnost létat je někdy spojována s mimořádným duchovním vývojem. Levitace (latinsky levitas = lehkost) je vznášení se ve vzduchu bez jakýchkoli mechanických prostředků. Toto umění ovládali údajně indičtí bráhmové, jogíni, svatí poustevníci, kouzelníci a fakíři. Podle théravádové tradice dokázal Buddha Gautama chodit po vodě. Stejnou schopnost měl mí

Věčná touha lidí vznést se ke hvězdám

Nejstarším dílem, které nepojednává o magii a zázracích, ale o prvním pokusu vzlétnout pomocí vlastní vůle, síly a důvtipu, je starořecká báje o Ikarovi a Daidalovi. Zároveň je však v ní vysloveno i varování. Ikaros se zřítil, protože vzlétl příliš vysoko, až ke slunci, jehož žár rozpustil vosk, jímž byla jeho křídla spojena. Ti, co chtějí létat, musejí počítat také s následky.

Přesto mnozí toto memento neposlechli a pokračovali v úsilí osvobodit lidstvo od okovů gravitace. Létáním byl posedlý i renesanční génius Leonardo da Vinci. V době, kdy uznávaní vědci tvrdili, že vznést se je pro člověka nemožné, studoval vzdušný pohyb ptáků a vytvořil podrobné nákresy jejich letu. Navrhl několik typů létajících strojů včetně helikoptéry. Kromě ptačích křídel se nechal inspirovat i netopýřími. Vynalezl i padák. Navzdory genialitě se mu vzlétnout nikdy nepodařilo. Proklestil však cestu k tomu svým následovníkům.

Kde se vzali báječní muži na létajících strojích

U zrodu moderního letectví stála paradoxně žena. Sukně, kterou si manželka Josepha Montgolfiera nechala sušit v blízkosti krbu, se začala prouděním ohřátého vzduchu nadouvat a vlnit. Nápad na teplovzdušný balon byl na světě.

Prvními pasažéry letu balonem nebyli lidé, ale beran, kachna a kohout. V té době panovalo přesvědčení, že ve větší výšce nad zemí není žádný vzduch. Úvodní let lidské posádky na palubě montgolfiéry, jak se horkovzdušnému balonu tehdy říkalo, se uskutečnil 21. listopadu 1783. Zúčastnili se ho ředitel královského muzea Jean-François Pilâtre de Rozier a markýz François Laurent d’Arlandes. Během 25 minut jejich balon urazil neuvěřitelných 9 km a oba přežili let bez jediného škrábnutí. Původní záměr použít pro tak nebezpečný podnik odsouzenců na smrt byl opuštěn. Usoudilo se naštěstí, že tak výjimečný čin nelze svěřit mužům beze cti.

Letečtí dobrodruzi a průkopníci jako Louis Blériot, Charles Lindberg či Amelia Earhartová byli svého času velkými celebritami. Dokázali jít za s

Pak přišli hrdinové s téměř nadpřirozenými schopnostmi – kosmonauti

Mimořádně inteligentní, zdraví, psychicky odolní. Neil Armstrong, který doletěl zatím nejdál ze všech a první člověk, co přistál na Měsíci a kráčel po něm, byl dokonce psychologem Kevinem Duttonem zařazen mezi takzvané hodné psychopaty. A to s ohledem na jeho psychologický profil, který mu umožnoval beze strachu a emocí řešit situace, po nichž by si většina z nás musela měnit spodní prádlo,

A tak přestože je dnes pilotování dopravního letadla zpravidla méně vzrušující a nebezpečné než řízení autobusu v centru Prahy v dopravní špičce, na letce v slušivých uniformách se stále díváme s obdivem a přistání – často za pomocí automatiky – odměňujeme potleskem. Možná i proto, že asi čtvrtina až polovina všech pasažérů, kteří nastoupí do letadla, údajně trpí aviofobií – panickým strachem z létání.

Nakonec jedna letecká anekdota. Matka klade na srdce svému synovi pilotovi: „Prosím tě, hlavně lítej nízko a pomalu.“ Naštěstí to děláme přesně naopak.

Jinak bychom se ve všem drželi při zemi a nic nedokázali