Jak žít vyrovnaně mezi extrémy. A jde to vůbec?

Lze najít zlatý střed a jak ho hledat?

Vyhraněné názory mají své opodstatnění i kouzlo. Podněcují k přemýšlení, dokážou rozproudit debatu. Je to trochu jako hodit do vody kámen: myšlenkové vlnky se začnou šířit do okolí, tvoří se pěna a někdy i převrhne loďka našich přesvědčení.

Každý takový jev má v sobě energický potenciál, ale jakmile dozní, uklidní se i hladina. V každé diskusi obvykle nastane okamžik, kdy už není co dodat – výměna názorů končí. Je dosažen zlatý střed, a to je tak trochu nuda.

Máme tedy někdy jít až do krajnosti?

Opatrně, ale ano, přispívá to k naší vyrovnanosti. Pokud žijeme delší dobu jednostranně (příliš pracujeme, jsme moc „racionální“, nebo si naopak libujeme v emocích apod.), může se stát, že se opačný extrém přihlásí o slovo a život nás přiměje věnovat pozornost tomu, co jsme dosud zanedbávali.

Buďme konkrétní. Představu o tom, co je štěstí nebo spokojenost, si uděláme nejlépe po střetnutí s jejich protikladem. Na polaritách a balancování mezi nimi není založeno jen naše myšlení, ale i prožívání pocitů. Pohyb mezi polaritami a vyjednávání optimální pozice kolem jejich středu může mít podobu vnitřní práce na sobě. Objevování protipólů je pak pro člověka cestou k lepší osobní integritě.

Častěji je ale toto psychické dění doprovázeno náhlými změnami chování ve stylu ode zdi ke zdi. Možná i vy patříte mezi lidi, kteří si dlouho nechali všechno líbit, než v sobě našli sílu ozvat se, a přitom si nejprve prošli obdobím, kdy se o svá práva hlásili až příliš vehementně.

Hru si lépe užije ten, kdo se do ní umí ponořit

Přes krajnosti, dokážeme-li je pochopit a zvládnout a neovládnou-li ony nás, pak v ideálním případě dospějeme k rovnováze. Je ale důležité umět zaujmout jasný postoj. Z formulací „někdy je to tak, jindy jinak“ většinou nikdo moc moudrý není.

Než se např. pokusíme pochopit své bližní a jejich odlišné názory, klidně si na ně předtím můžeme v duchu zanadávat. Než přistoupíme na kompromis, nechme zaznít naplno, co považujeme za dobrý výsledek pro sebe. Neustupujme předem jen proto, aby bylo vidět, jak jsme dospělí, vstřícní a kultivovaní.

Možná zjistíme, že naše každodenní dramata jsou ve skutečnosti jen jakási kolektivní iluze. Že na tom, jak se rozhodneme a k jakému pólu se přikloníme, zas tak moc nezáleží. Ale naše prožitky byly skutečné a nejspíš jsme je právě teď k něčemu potřebovali.

Není marné mít nadhled, ale hru si lépe užije ten, kdo se do ní dokáže ponořit