Vést, nebo řídit? O to přeci jde...

Vůdce má přirozené následovníky, kteří podporují a šíří jeho myšlenku svými prostředky a cestami. Důležitá je zde atraktivnost ideje, ale také osobnost vůdce, jeho charisma, přesvědčivost a autentičnost. Předpokladem úspěchu je, aby se následovníci vnitřně ztotožnili s myšlenkou šéfa, postupně ji převzali za vlastní, sžili se s ní a podle toho konali. Jsou dostatečně kompetentní, aby pochopili, co a proč dělají.

Jiný než tento relativně svobodný styl vedení by jim nevyhovoval. Snižoval by jejich sebevědomí a v konečném důsledku pravděpodobně vedl k jejich demotivaci a odchodu z týmu.

Řízení znamená, že je potřeba víc dohlížet na celý proces. Vychází se z předpokladu, že podřízení nejsou zatím tak kompetentní, aby mohli k cíli dojít samostatně. Daleko větší význam tu má kontrola (stanovím cíl, cestu, průběžné realizační body a celý proces kontroluji), na manažerovi tak leží větší díl zodpovědnosti, je pro něho časově náročnější.

Řízení je potřebné tam, kde by jiný styl (s větší mírou svobody) mohl způsobit nejistotu, dezorientaci zaměstnanců a v konečném důsledku možná i potřebu změny týmu.

Dobrý šéf víc vede a míň řídí

Čím jsou zaměstnanci kompetentnější, samostatnější, schopnější přebírat zodpovědnost za svou práci a poradit si v nestandardních situacích, tím víc se může manažer věnovat vedení lidí, a o to méně používat řízení. Co je však podstatné, oba dva styly mají opodstatnění jen tehdy (a v tom tkví zodpovědnost manažera), pokud naplní stanovené firemní cíle, finanční plán atd.

Na manažerovi tedy je, aby s ohledem na charakter úkolů a kvalitu týmu zvolil odpovídající styl vedení nebo řízení lidí, případně oba dva vhodně kombinoval. Obecně lze ale říci, že u kvalitních manažerů a zaměstnanců s dobrým osobnostním potenciálem se časem řízení změní ve vedení.

Šéfovi se uvolní ruce od přemíry operativy a členové týmu mohou v rámci daných regulí jednat svobodněji.