Jste učenliví, nebo nepoučitelní?

Co by toto překotné učení mohlo zastavit? Fixní nastavení mysli. Jakmile se děti naučí samy sebe hodnotit, některé dostanou z výzev strach. Bojí se, že nebudou dost chytré. Děti s růstovým nastavením mysli se ve škole hlásí, i když si nejsou jisty svou odpovědí, a riskují, že se spletou. Podstatou úspěchu je pro ně snaha zlepšit se, jde jim o to, aby se chytrými staly. Děti s fixním myšlením chtějí mít jistotu, že uspějí.

Na univerzitě v Hongkongu je všechno v angličtině – vyučování, učebnice i zkoušky. Někteří noví studenti však plynně anglicky nemluví. Při zápisu do prvního ročníku jim proto výzkumníci položili otázku: Pokud by fakulta nabídla zdokonalovací kurz angličtiny, chodili byste do něj? Studenti s růstovým myšlením řekli jednoznačné ano, ti s fixním myšlením velký zájem neměli. Pro to, aby se cítili chytře v krátkodobém horizontu, byli ochotni ohrozit svou akademickou kariéru. Tak se lidé s fixním nastavením mysli stávají nepoučitelnými.

Rozdíl je patrný i v mozkových vlnách

Do laboratoře na Kolumbijské univerzitě, která zkoumá mozkové vlny, byli pozváni lidé obou typů myšlení. Zatímco odpovídali na několik těžkých otázek a dostávali zpětnou vazbu, výzkumníci sledovali, co jejich mozkové vlny prozrazují o jejich zájmu a pozornosti.

Lidé s fixním myšlením měli zájem jen tehdy, když se zpětná vazba týkala jejich schopností. Jejich mozkové vlny svědčily o velké pozornosti v okamžicích, kdy jim byla sdělována správnost či nesprávnost jejich odpovědí. Když jim však byly poskytnuty informace, které by jim pomohly v učení, zůstali k nim lhostejní. I když odpovídali špatně, netoužili dozvědět se, jak zní správná odpověď.

Velkou pozornost informacím umožňujícím rozšíření znalosti věnovali jen lidé s růstovým myšlením. Jen pro ně bylo učení prioritou.

Víte opravdu, co je vaší prioritou?

Pokud byste si měli vybrat, co byste zvolili? Velký úspěch a sebepotvrzení, nebo hodně výzev? Podobná rozhodnutí nejsme nuceni činit jen v případě intelektuálních úkolů. Musíme se rozhodovat i v otázkách vztahů: chceme vztahy posilující naše ego, nebo vybízející nás k růstu?

Na otázku, kdo je jejich ideální partner, odpovídali středoškoláci následovně:

Mladí lidé s fixním nastavením mysli říkali, že:
• Ideální partner by je obdivoval.
• Připadali by si s ním dokonalí.
• Zbožňoval by je.

Jinými slovy, touží po partnerovi, který by ctil jejich vlastnosti

Studenti s růstovým nastavením mysli stáli o jiný typ partnera:
• Ideální partner by viděl jejich chyby a pomáhal by jim něco s nimi udělat.
• Chtěl by, aby byli lepším člověkem.
• Povzbuzoval by je, aby se učili novým věcem.

Nechtějí pochopitelně někoho, kdo by snižoval jejich sebevědomí, ale naopak přispěl k jejich rozvoji. Nepředpokládají, že už jsou zcela rozvinutými, bezchybnými bytostmi, které se nemají co učit.

A co když se dají dohromady dva lidé s různým nastavením?

Jedna žena s růstovým nastavením mysli o svém manželství s mužem s nastavením fixním prohlásila: „Hned po svatbě jsem si začala uvědomovat, že jsem udělala velkou chybu. Pokaždé, když jsem řekla něco jako: ‚Proč nezkusíme chodit víc ven?‛ nebo ‚Chtěla bych, aby ses před důležitými rozhodnutími se mnou radil‛, byl tím zdrcený. A místo abychom si promluvili o problému, musela jsem hodinu napravovat škody, aby se zase cítil dobře. Pak běžel zavolat matce, jež ho zahrnovala obdivem, který zřejmě potřeboval.“

Manželova představa o úspěšném vztahu – tedy o naprostém, nekritickém přijetí – neodpovídala představě jeho ženy. A její představa o úspěšném vztahu – v němž se čelí problémům – neodpovídala představě manžela. Růst jednoho byl noční můrou druhého.