I úspěch má svou abecedu

Jak tedy dosáhnout toho, abychom každou chvíli neprožívali zklamání? Především bychom si měli uvědomit, že příliš obecné cíle moc nemotivují. Na druhé straně, přes rozšířené přesvědčení, že je vždy třeba vytvořit si podrobný plán, není vhodné zacházet příliš do detailů. Stačí vědět, co chceme, přesněji si definovat své představy, a pak využít každou příležitost, abychom je přetvořili ve skutečnost.

Místo předsevzetí „chci cestovat po světě“ je lépe si říct „každý rok navštívím novou zemi, letos to bude Kanada“. A začít na tom pracovat.

Definovali jsme si cíl, a teď budeme potřebovat odvahu. Musíme udělat první krok, který často míří do neznáma. Zpočátku pocítíme vnitřní odpor, protože podvědomě chceme setrvat ve své komfortní zóně, kde se cítíme v bezpečí. První krok, který musíme udělat, pokud možno ještě předtím, než si vytyčíme cíl, je překonat strach z neúspěchu. Nesmíme podlehnout úzkosti z toho, že jsme si něco předsevzali, ale odkládáme to.

Jen nadšení k realizaci snu nestačí

Jakmile jsme překonali strach, nastává další fáze. V té budeme muset projevit další ctnost – vytrvalost. V první etapě realizace většiny cílů zaznamenáváme jenom ztráty – pouze investujeme (peníze, čas, city atd.) a příliš toho nezískáváme. Všechno se nám zdá být obtížné a činnost nás příliš nenaplňuje.

Dosáhnout cíle je, spíš než sprint, obtížný maraton

Zpravidla nevyhrává ten, kdo se s úkolem vyrovná nejrychleji, ale ten, kdo dokáže plnit to, co si předsevzal, nejdelší dobu. Proto je důležité dělat menší kroky, ale vytrvat až do konce. Když překonáme počáteční vnitřní odpor, začne nás následování cíle víc a víc naplňovat.

Přesto se časem objeví stín pochybností. Začne nám našeptávat: to nedokážu, teď se mi nechce, začnu až příští týden či nemám na to talent. Všichni tento vnitřní boj prožíváme a je jen na nás, jestli ho vyhrajeme. Nikdo jsme se nenarodili se svými dovednostmi, docílili jsme jich pouze prací na sobě. Každý člověk se vlastním úsilím stal takovým, jaký je. Náš talent je skrytý potenciál, který musíme vynést na světlo světa.

Cesta od propadu k vyvrcholení a zpět nám mnoho štěstí nepřinese

Je velmi důležité, jaké cíle si stanovujeme. Názorným příkladem je šetření peněz na auto. Prakticky celé je provázeno odpíráním si jiných věcí až do chvíle, kdy si vůz konečně koupíme. Pak máme chvíli radost z nové hračky, která se ale rychle okouká a brzy si na ni zvykneme. Takový cíl nás nejspíš obohatí pouze materiálně, nikoli vnitřně.

Když se však třeba naučíme hrát na kytaru, získáme novou dovednost, kterou nám už nikdo nevezme. Investice se v tomto případě vrací donekonečna, Na rozdíl od auta, kde jde o jednorázovou návratnost, z hlediska štěstí navíc velmi diskutabilní. Proto si vybírejme své cíle velmi pečlivě a nejlépe tak, aby je nebylo nikdy možné splnit úplně, neboť jen tak z nich můžete čerpat štěstí téměř donekonečna.

Osm písmen abecedy k dosažení cíle:

A - Definujme si cíl jednoznačně a tak, aby nás nutil k akci.
B - Překonejme svůj strach a udělejme první krok co nejdříve.
C - Na začátku do svého cíle pouze investujeme. Nenechme se tím však odradit, vytrvejme, a výsledky se časem dostaví.
D - Doba, potřebná k dosažení úspěchu, závisí i na tom, jak dobře se dokážeme poučit ze svých chyb.
E - Jakmile překonáme počáteční odpor, začnou se dostavovat výsledky: jak vnitřní, tak vnější.
F - Čím víc se budeme v plnění svého cíle zlepšovat, tím častěji zažijeme pocit nadšení z úspěchu.
G - Vybírejme si cíle, které nás obohatí vnitřně, díky nimž získáme nové dovednosti, zážitky a zkušenosti: naučit se nový jazyk, zvládnout hru na kytaru či procestovat svět.
H - Nepříliš vhodné jsou cíle, do kterých musíme dlouho investovat, a pak se vám vrátí pouze jednorázově. Především ty materiální jako nové auto, dům apod.